Petrův zdar – o rybaření jako hobby i celoživotní lásce.

rybaření

reklama

Mnoho lidí si myslí, že rybáři jsou tiší blázni, co jen zbůhdarma vysedávají na břehu a koukají do vody. Ovšem opak je pravdou, protože rybaření není jen o nudném sezení u vody, ale rybáři mají tu výsadu, že mohou být na chvíli skoro součástí přírody. Oni totiž nesledují jen a jen splávek, ale právě při lovu ryb vnímají přírodu kolem sebe.

Sportovní rybolov

Sportovní rybolov je chytání ryb na udici, ne do sítí. Obecně existují dva druhy tohoto rybolovu – na sladkovodních tocích a vodách, a pak mořský rybolov. V ČR se díky absenci moře praktikuje jen ten sladkovodní. Loví se několika metodami: na plavanou, tzv. muškaření, lov dravých ryb na živou nebo umělou návnadu, vzácněji lov na bič (bez navijáku).

Principem sportovního rybolovu je idea nechytat jen pro maso, ale naopak pro širší rozměr sportu – pro zážitek a adrenalin, tedy pro boj mezi rybářem a rybou. Tudíž závěr a konečný efekt tzn.úlovek, je již podružný. Někdy zvítězí ryba a jindy zase rybář. Navíc mnoho z těch, co nad rybou zvítězí, ji obratem pustí do vody zpět.

Sportovní rybář

Takovému rybáři nejde jen o to, za každou cenu vytáhnout rybu, ale odpočinout si a relaxovat v přírodě a splynut s ní. Ono totiž mnoho lidí nepostřehne u vody to, co vidí právě on – volavky lovící na mělčině, kachny vyvádějící mladé z rákosí, kroužení kormorána, motáka pochopa či orlovce říčního nad vodou při lovu.

Jsou to právě rybáři, co se často stávají na těch pár hodin bezprostředními sousedy hemžícího se hnízda užovek a mohou je spatřit při lovu rybek. Stejně jako uvidí ještěrku vyhřívající se na slunci nebo žábu kvákající v travnatém břehu, či plavný let vážek nad hladinou. A jen rybáři dokáží postřehnout útok štiky nebo candáta při lovu potravy.

Proto se chovají u vody tiše a klidně, aby co nejvíce viděli z okolního živočišného dění. O to vše přicházejí ti, kteří rybaření haní, neznají, nebo se jen kolem vody procházejí, protože nikdy pak nemají možnost zpozorovat a vysledovat to, co každý rybář. Z toho vyplývá, že tento sport mohou provozovat jen lidé, kteří mají v sobě lásku k přírodě a záleží jim na ní.

Nejen o lovu…

Při tomto všem čeká rybář na okamžik, kdy zpozoruje záběr, což je neklamným znamením toho, že o jeho návnadu se zajímá nějaká ryba. A zde už jde tak trochu i o adrenalin a napětí. O úlovek a boj jako takový. Sportovní rybáři se u nás v ČR sdružují v místních organizacích, jež spadají pod Český rybářský svaz.

Tento druh rybaření není jen o lovení ryb, ale také o placení ročních příspěvků, díky nimž se vylepšuje a zvelebuje daný rybářský revír. Což obnáší nejen vysazování ryb a péči o ně, ale především starost o přírodu jako takovou – brigády v revíru, čištění břehů a údržba okolí vod v co nejpřirozenější stavu. Rybaření tedy není hobby, ale celoživotní láska k přírodě a péče o ni. Tak Petrův zdar!

reklama